(Vo)láme p(r)o Štěstí
Jen přistup blíž, milý Splíne,
znovu si do tváří uvidíme,
a tak ti do očí řeknu „ne“!
Jsi mocný pán, však to víš,
s životy lidí pěkně kroutíš,
mě dnes snadno nepolapíš!
Oblékla jsem úsměv, co s tím,
mohu si snad nasadit kostým,
jenže s ním mé tělo netvoří tým!
Jsi příliš kruté, zlato,
pojď, vykašli se už na to
a na milost buď navždy vzato!
Dosti citlivé jsou duše člověčí,
radost a veselí jim spíše svědčí,
vezmi do zaječích – voláme po Štěstí!