Čase, zastav se!
Ach ne! Každý tento pocit zná... Blíží se září. Měsíc, kdy studenti znovu usedají do svých lavic.
Přes prázdniny člověk nemusí vstávat brzy, může chodit spát pozdě, nemusí dělat úkoly, odpočívá, může se zkrátka plně věnovat tomu, co ho baví a zajímá.
Prázdniny jsou pro mnohé z nás nejkrásnějším obdobím v roce. Slunce, voda, rodinná pohodička, knížky... Úžasné!
Když pomaličku přichází první den školy a povinností, tak má člověk takový divný pocit v břiše. Tedy alespoň já. Svým způsobem se velmi těším. Hlavně na lidi, které mám tak ráda, jsem navíc zvědavá, co nového mě čeká...
Na druhou stranu člověk ví naprosto přesně, které činnosti ho neminou. Tak třeba mým hlavním a prvním cílem je letos úspěšně dodělat autoškolu a získat řidičák. Jelikož jsem se uplynulý školní rok vyhnula tanečním, tak pro tentokrát se mi to nepovedlo. Ale svůj slib jsem dala milované babičce, která se už nemůže dočkat. A sliby se mají plnit, ne? Ve škole navíc přibudou další předměty, na které se ale velmi těším, poněvadž každý měl možnost vybrat si to, co ho baví. Určitě dobrý nápad. Avšak je to prostě další povinnost. A pak by samozřejmě člověk chtěl mít čas i na jiné aktivity, které jsou rozhodně neméně důležité! Pro mě třeba hudba, psaní, čtení, trocha pohybu také nikdy neuškodí...
Na jednoho člověka je toho někdy hrozně moc. Stresu je pak plné ovzduší a stres lidem nesluší! Proto bych chtěla, třeba i skrze tento článek zařídit, aby začátky něčeho nového (třeba i nepříjemného) byly o něco příjemnější - to zní logicky... Zkrátka bych chtěla na závěr říci, že člověk nikdy přesně nemůže na sto procent vědět, do čeho jde, ale to není žádný důvod myslet negativně a být zarytým pesimistou. Zní to jednoduše, avšak někdy to tak snadno nelze učinit. Věřte mi, že vím naprosto přesně, o čem mluvím. Z tohoto důvodu jsem také napsala cosi... Báseň. Tématem je ráno, které lze vnímat více způsoby - různě. Tedy tak, jako nespočet věcí...
Ranní, na ráno
Crrrrrrrrrrrr!
Protivný budík drnčí zas,
už aby ho sepral ďas!
Je tu další den a mně se chce spát,
neb vstávání nemám ze srdce rád.
Jenomže, co naplat?
Probudit se člověk ráno stejně musí,
hned omílat si věci, které udělat se musí?
To potom nedivím se zakaboněné tváři,
kyselým výrazům se dílo výborně daří.
A co začít den nějak jinak?
Crrrrrrrrrrrr!
Pročpak, můj milý budíčku, drnčíš zas,
já tě již slyším, tvůj zvuk je plný krás!
Je tu další den a já už chtěla bych vsát,
neb vstávání z postýlky mám velmi rád.
Jaký bude asi dnešní den?
Myslím, že nabit radostmi jen!
Vážně těším se na věci, jež udělat musím,
nemohu se dočkat, zda něco nového si zkusím!
Paráda!
A že slunko venku nesvítí?
Či že dokonce prší?
Jé, to však bude barevné kvítí.
Cestou do práce a do školy,
ono pomůže mi překonat případné boly,
neboli bude-li snad ve dni příkoří,
ono myšlenky mé barvami zamoří,
že usměji se,
protáhnu své zlámané tělo,
zeptám se, co k snídani by se chtělo,
opláchnu svůj zmačkaný obličej
a půjdu zase ven – takový milý obyčej.
No, není svět krásný?
Na mou duši je!
A lidi?
Jakbysmet!
Vždyť každý se jen na mě směje,
komu by se ještě chtělo do postele?
Je zkrátka úžasné, jak člověk může změnit svůj den - nezávisle na počasí, nezávisle na tom, že v životě se třeba zrovna nedaří... To my v sobě nosíme si aktuální počasí (zdroj: hlava)! A pouštět do myšlenek starosti? Inu, někdy jich je víc než dosti, a proto je občas lepší nastavit svůj mozek tak, jako by to bylo všecko úplně jinak.... Jde to.
Toť ode mě vše. Přeji Vám krásné dny!
heslíčko: JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ.
KS