Kdo říká
Říkali mi, že to všechno pochopím,
až jednou budu dospělá –
teď už mnohé z toho znám i vidím,
avšak má pravda se někomu nezdá.
Říkali mi, že svět sám je příliš složitý,
zvláště pro nezkušené holky –
nyní vím, jak je život vlastně jednoduchý,
neb střetávají se v něm lidské osudy.
Kdo ale říká, že ty střety musí bolet,
kdo stále říká, že osudu je třeba vyhovět?
Říkali mi, že existuje dobro a zlo,
abych se sama ve tmě bála –
jenže je to jinak, co působí bez toho,
aniž by byla druhá strana neznámá.
Říkali mi, že určité osoby se nikdy nemýlí,
a proto měla bych je ze zásady ctít –
ni člověk modré krve není hned bezchybný,
dát na pozici má se mi potom chtít.
Kdo ale říká, že nám spravedlnost utíká,
kdo stále říká, že člověk je bytost dokonalá?
Kdo ještě říká, že zákonům přírody rozumí,
kdo pořád říká, že láska žádné divy neumí?
Kdo ještě říká, že vážně není pokrytec,
kdo pořád říká, že odpouštět je těžká věc?
Kdo ale říká, že za rychlost doby může čas,
kdo stále říká, že poslouchat děti není pro nás?
Kdo ale říká, že jej velké štěstí spaluje,
kdo stále říká, že sám sobě se vzdaluje?
Kdo jenom říká…