Kateřina Svobodová - Allanová

Když venku stmívá se,

znovu ptám se proč –

svět kolem mění se

a život je kolotoč.

Tak zase nějak příliš busy,

už ani nevnímám slunce jas,

uspěchané kroky kradou čas –

teď ale stát a take it easy!

Kdybych snad kdy měla vracet

vše, co mým očím bylo ukázáno,

vše, co mému srdci bylo darováno –

jen velmi těžko dávala bych zpět.

Přetvářku neumím a cizí je mi lhaní,

co pravdy týká se, mohu ji číst z dlaní –

již dávno vím, že to nejlepší nedá se zaplatit,

již dávno vím, že vzpomínky prostě nelze vytratit.

Děkuji za víru, moudrost, upřímnost a naději,

děkuji za čistotu, neb s ní dýchá se mi snadněji,

děkuji za velké srdce, laskavost a jiskru v oku –

děkuji za lásku, jež dáváš ze sebe, děkuji, Člověku!

P.S. Just like that. XOXO