Kateřina Svobodová - Allanová

Jest vskutku těžké býti ženou. (Většinou. Nebo alespoň dost často.) Přesto bych nechtěla býti ničím jiným, tedy mužem, jelikož možností vlastně ani není vícero. Poněvadž to bych pak nemohla například dlouhé chvíle dumat, co si na sebe obléknu, hledíc do narvané skříně. Nevím, proč a komu se chtějí ženy ustavičně líbit, ale možná všem mužům, ba i cizím ženám, třeba prostě i samy sobě. Je to velice zajímavé a já pro to rozhodně mám pochopení, přestože já osobně to s rozpačitým výrazem do praskající almary nemám příliš složité, nepřeháním to, neboť v některých věcech mám, naštěstí, jasno, zatímco vím naprosto přesně, jaké je to ocitnout se v nesnázích „co si na sebe vezmu“ – Rolnička je vzorným příkladem. Či případem? Ne, jak jsem již zmiňovala – chápu to, ji pak zvláště – přemýšlíme téměř shodně, i když já teďko spíše přemýšlím, zdalipak vyhraje ten Zlín…? Pozoruhodný je ovšem i konečný výběr žen. Nakupují, nakupují, nevyhazují, skladují – novým kouskem se zřídkakdy pochlubí hned, jelikož si jej prvně „šetří“ a radši si počkají na „správnou příležitost“. Vážně – i na tohle mají ženy nos. Otázka pohodlnosti a pěknosti je samozřejmě rovněž nabíledni.

„Mám si vzít ty světlé rifle? Nebo spíš ty tmavé?“ huláká Rolnička. Podívám se. „Ty tmavé,“ odpovídám. „A proč?“ diví se. „Neptala ses mě proč, ale které z nich si máš vzít – řekla jsem ti jen svůj názor – ty tmavé,“ nechápu její „proč“. „Takže ty tmavé mi sluší víc, jo?“ táže se. „Ne,“ drbu se na hlavě. „A mám si vzít teda ty světlé, když mi sluší víc?“ znovu odvracím svůj pohled od knížky. „Netvrdím, kterak ti sluší víc ty světlé, jenom to, aby sis vzala ty tmavé,“ krčím rameny. „Když ty nosím pořád,“ zničehonic oponuje. „Nemyslím si, že je nosíš pořád. Naposledy jsem tě viděla v těch světlých, a proto ti radím, aby sis vzala ty tmavé,“ usmívám se. „Hm, tak já ještě uvidím,“ zavírá dveře od skříně. Náhle vypadává komínek, komín, triček. Bleskne mi hlavou „výběr trička!“. Okamžitě se zvedám od knížky a „nenápadně“ si odcházím uvařit kakao. Není to zbabělé. Zeptala jsem se, jestli si nedá taky.

Ráno na ramínku vidím pečlivě nachystané světlé rifle.

Jest vskutku těžké býti ženou.