Dvacet
1) Úleva v podobě konce začátku.
2) Posezení U Dvojčat.
3) Fotbálkový mač, který byl přinejmenším „hustodémonskykrutopřísný“ – Jepice a Bucík vs. Rolnička a Svatoňka. Oba týmy si spravedlivě vychutnaly pocity vítězství. (Jen ty tyčky fakt nějak drhnou.)
4) Na oběd cesta jest krásná, z něho však ještě krásnější.
5) V nákupním středisku bych chtěla mít křídla; vznesla bych se nad davy a dívala se na ně s patřičným nadhledem.
6) Ráda potkávám lidi. (Mimo nákupní středisko.)
7) Hraju jako Messi. (Alespoň Honzík mi to říkal.)
8) Věřím Honzíkovi.
9) Už teď se mi děsně stýská po škole, ale připadám si normální. („Škola“ – LIDI v ní.)
10) Šlápnutí na lego = naštvané ego.
11) Dá se opít kakaem?
12) Naše fiktivní nakladatelství (já, Rolnička, Svatoňka, Bucík) má velké plány. Myslíme na světový bestseller.
13) Štěstí.
14) Proč si nepřivstat?
15) Rolnička je v roli učitelky dějepisu ve svém živlu – já si již nejsem jistá ani tím, kdy jsem se narodila. Karel IV. 14. května 1316.
16) Náš skromný „učební plán“ mi vnukl pocit, že dle něho nemohu stíhat jíst, spát, natožpak dýchat.
17) Při nádechu jsem naštěstí změnila názor.
18) Trénink na kytaru vyžaduje trpělivost a hodně kapesníků. (Nechápu, kterak je tak nepochopitelné, proč při hraní Hozník pravidelně pláče.)
19) Na zmrzlinu k Mekáči, s radostí si doskáči.
20) Slova jsou jak kapky deště.
Ať prší ještě!
