Napojena
Přátelé, kamarádi!
Píšu vám až dnes, neb včera nemohla jsem, třebaže jsem tolik chtěla, avšak prsty mé klepaly se a v břiše šimralo mě takovým způsobem, že jsem se nemohla soustředit, ni vymyslit kloudnou větu, poněvadž dostavila se k prahu mých domovních dveří paní Tréma a zdržela se u mě dost dlouho.
Abych vzniklou situaci osvětlila - před vystoupením na školní akademii jsem měla pocity plné očekávání, i když na paměti podporu a optimismus, jenomže to se to říká...
V noci nespala jsem klidně a v pravidelných intervalech budil mě pan Neklid, který se mi všemožně snažil vnucovat jeho vizi. Přesto - ráno mě ujistil svou jednotou Mikymauz, jelikož ve třech se to prostě lépe táhne.
Pak se naše chvíle přiblížila. Poslední dobou odvykla jsem veřejným výstupům, a proto jsem tomu dnešnímu musila přijít na chuť. Věru - lépe to dopadnout nemohlo! Klaním se před publikem, zejména pak před Naším, které stvořilo cosi, co dokázalo svou silou a srdečností vyslat signál "úspěšně napojeno" - krásný pocit sdílení!
Akademie se konala ve dvou vlnách. Škoda jen, že ta první vždy narazí na útes o něco prudčeji než ta druhá, pročež naznačuji, kterak podruhé se nám zadařilo lépe, jak jsme se, kriticky z našeho pohledu, shodly. Poprvé jsme omylem vynechaly, kvůli mně, třetí sloku naší Vánoční, po celou dobu hrála jsem (ne)vědomky špatný akord a stínila si vlastním tělem, Rolnička doposud vyčítá si falešný tón a já pro změnu mizerně položený mikrofon, jenž bránil mi ve zpěvu a hraní na klavír zároveň. Inu, mikrofony jsou většinou tvrdým oříškem a naprosto dokonale zde funguje zákon schválnosti, jenž se nám dodnes nepodařilo vyvrátit, přestože se snažíme. Ale nejdůležitější ze všeho pro nás bylo přijetí, jehož si nelze nevážit.
Tímto článečkem se vypisuji z pocitů šťastných a veselých, vzdávám se Trémy i Neklidu, děkuji Rolničce a Svatoňce, že nám to společně hraje, poklonu skládám publiku, jakožto Lidem, které kolem sebe mám a nesmírně je uctívám, protože zkrátka Jsou a díky nim tak Vidím.
Suma sumárum; akademie je príma věc, která mnohdy dovede ukázat, co je jindy tajně skryto. Co Čech - to muzikant, Co Člověk - to Jedno. Obé uznávám a obé pokorně respektuji a ctím, stejně jako Slova, která jsou pro mě darem slovy nepopsatelným.
Mějte se(be)!