Pár vět
30. 4. 2014
Jemnými tahy tužkou
čmárám si na papír slunce,
vedou mě pocity ze srdce,
kde vzpomínky zas žijou.
Byť není již cesty zpět,
přes rameno se ohlížím –
vybavuje se mi těch pár vět,
ty, které cenné byly, vím.
Cítím strach, nejistotu, očekávání –
na miskách vah zda zaváhání
znamenalo by konec, volání o pomoc,
jež bylo by pohlceno, jak hltí noc?
Ne, neb s vděčností paprsky maluji,
za co se nestydím – pravda, že miluji.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
