Můj den
Počkat... V nadpisu přeci stojí Můj den, nikoli Jejich den.
Tohle je prostě jenom obrázek jakýchsi dvou starých a nesympatických mužů. Je mně upřímně jedno, který z těchto dvou bude později viset na stěnách veřejných budov - bude to pro mě vždycky jen ten obrázek, nic víc. Ať už si lid zvolí toho, či onoho, volba to bude zatraceně mizerná. Nechci vás však více klamat, neboť arogantní potentát, ni potentát, jenž neumí mluvit, byť je mu něco k osmdesátce, vážně nejsou tím hlavním zájmem, který by mohl skutečně naplnit Můj den.
Můj den. Takhle nějak vždycky začíná... Do zrcadla raději zbytečně nehledět. Stokrát radši koukám na sluníčko, které mi připomíná, že i přes smog je stále v nás (tak bych si to alespoň přála). A nápis NO SMOKING se vztahuje, jako varování, asi k tomu smogu.
Tohle už je poněkud depresivní výhled z okna.
Zoufalství ovšem pokračuje dál... Mám zřejmě své slabší období, kdy mě absolutně nic moc nebere, poněvadž cítím se být omezena tím, co chtějí oni. A patrně tato myšlenka se mi zajídá a hnusí, stejně když někdo věčně říká vám, co a jak se musí. Navíc: „Příští rok maturujete, tak se snažte!“ Jako kdybych se doteď flákala...
Naštěstí jsou ty dolby. Tudíž bylo zvoleno, že i na gymnáziu, páteřní škole Ústeckého kraje, bude tato velkolepá událost probíhat. Velkolepě jsme proto taky odkráčeli o dost dříve. Apropo, stejně mám vždycky pocit, jako by již před obědem všichni brali roha. Třeba tuhle - už v 11:00 se paní uklízečka oháněla koštetem ve třídě o rok vyšší.
Sem se však vracím tuze ráda!
Většinou ještě pár pěkných okamžiků čekáme, neb Jenda je typem muže, který se dvěma dospělými ženami vzrušovat za žádnou cenu nebude. Ony přeci počkají.
A má pravdu.
Ty jeho oči! Děti jsou stejně ti nejupřímnější tvorečkové na světě!
Řeknou vám rovnou, že nemají náladu nebo ať jim pomůžete, že na to sami nestačí. Nestydí se za své nedostatky. Jsou spontánní.
Děti vám dovedou vyprávět o čemkoli. Jsou rády, když je posloucháte. To jim stačí. Často se ovšem vyptávají na ty nejmenší detaily, které i dospělákům hladce unikají. Děti vidí vše tak, jak to doopravdy je.
Okno méně skličující.
Rolňa a Jenda tvoří velikou část Mého dne.
Zatím jdeme na Cestě spolu a společně.
Okno (do) světa.
Toť má nejoblíbenější cela. I přes tvrdé fotbalové mače zůstává celá.
Malý princ.
Můj den a Můj mikrosvět.
Roztomilé a invenční
(logos, 25. 1. 2013 20:09)