Mezníky (0 - 18)
Nádech a první (k)roky
- 24. 9. 1994; sice o měsíc dříve než se plánovalo, přesto poprvé spatřuji světlo světa a hned nejsem sama, jelikož o 5 minut dříve se prvně nadechla i moje Rolnička
- mám štěstí, že patřím do takovéto báječné Rodiny, což samozřejmě zjišťuji až o něco později
- ve školce dostávám od Járy svou první pusu a moc se mi to nelíbí
- paní učitelka Věrka mi napsala věnování do knížky „Prázdniny s pejskem“ a taky mi popřála hodně úspěchů ve škole - já tak mohu odejít o stupínek výš, byť, upřímně, nechce se mně
- u zápisu na 11. základní školu zpívám a tančím společně s Rolničkou mazurku
Školačka a drsoňka
- 2001/2002; můj první školní rok
- začleňuji se do kolektivu a poznávám také svou Kamarádku Svatoňku
- startuje můj celoživotní proces učení se
- konečně dovedu číst, psát a počítat
- začínám navštěvovat hodiny klavíru a výtvarné výchovy
- setkávám se s výbornými Učiteli a v srdci je budu uchovávat napořád
- nejvíce mě baví zpívání a hudební výchova
- 2002/2003; nastupuji do dramatického kroužku
- ve druhé třídě mě silně zasahuje rozvod rodičů a jen stěží chápu, co se děje a proč vlastně
- se sborem zažívám první větší koncerty a vystupování na veřejnosti mě velmi baví
- ráda s klukama hraju fotbal a vůbec nejraději s další Kamarádkou - Bucíkem
- nemohu se rozhodnout, zda miluju Marečka, nebo Martina
- po pádu z postele dopadám přímo na hlavu (od té doby jsem takhle praštěná) a jedu sanitkou
- 2003/2004; poprvé vyjíždím do zahraničí
- nechápu odčítání a získávám svou první pětku – samozřejmě pláču, Rolnička a Svatoňka taky pláčou
- s Rolničkou od tety a strejdy dostáváme vlastní mobil
- Ježíšek neexistuje, a tak již vím, že playstation mi koupila mamka
- 2004/2005; miluju Martina
- hnusí se mi mít dva domovy a pokojíčky, zato na větší rodinu jsem si zvykla a je to i celkem fajn
- doslova hltám francouzské filmy a komedie
- nejčastěji maluju Ježíše, protože babička je prý věřící a já jí chci udělat radost
- 2005/2006; vystupuji na prknech, která znamenají svět, když ztvárňuji dvojroli v muzikálu Řek Zorba
- v divadle poznávám skvělé herce a herečky a jsem pyšná na sdílení jedné šatny s nimi a ještě pyšnější na to, že jim mohu tykat a považovat za kolego-přátele
- mamka je konečně zase zamilovaná a Vláďa s námi asi bude brzy bydlet
- taťka se žení na Řípu a já nevím, co si mám myslet
- s nevlastními sourozenci si k sobě nalézáme cestu
- 2006/2007; přecházím na druhý stupeň
- bojím se naší matematikářky
- nenávidím fyziku
- v pohádce Edudant a Francimor hraju šprtku Voráčkovou a šatnu mám stále stejnou
- ve sboru Korálek zpívám druhý hlas společně s Rolničkou, Kubínkou a Šteflíkem
- 2007/2008; mamince se narodil Jeníček a já se stávám starší sestrou a jsem šťastná
- s Rolničkou poprvé moderujeme vánoční koncert a toužíme být slavné
- v městském divadle získávám svou další roli ve hře Ondina
- k angličtině přidávám francouzštinu, na kterou máme pana ředitele
- dějepis je můj nejoblíbenější předmět
- poslouchám Tokio Hotel a Avril Lavigne, přičemž bych chtěla být za drsoňku
- na chatu jezdím nerada, poněvadž se štítím pavouků
- 2008/2009; absolvuji z prvního klavírního cyklu a jsem na sebe pyšná
- skládám svou první písničku
- pobodal mě sršeň a od této doby jsem možná přehnaně opatrná
- jsem zklamaná, neboť v muzikálu nám nezpívala Lucie Bílá
- doposud zbožňuju fotbal a chtěla bych jednou potkat svého Beckhama
- příští rok bych prý měla dělat přijímačky na gymnázium, ale já zatím nevím, zda bych tam chtěla....
- s Korálkem navštěvujeme Francii a já jsem nadšená
- zálibu jsem nalezla ve vysávání bytu a navíc si připadám velmi důležitě
- nesnáším hodiny kuchyněk a pracovních činností
- 2009/2010; poznávám svou další lásku, Dana, se kterým budu randit přes rok
- rozhoduji se, kam podat přihlášku
- nakonec dávám dvě přihlášky na střední školy: gymnázium a pedagogické lyceum
- atmosféra ve třídě houstne a já tuším, že to nutně potřebuje změnu
- spojem číslo 17 odjíždím na přijímací zkoušky
- po stresu a doufání propadám pocitu vítězství – jsem tam (gympl vyhrál)!
- dostávám své poslední vysvědčení na základní škole a jsem hrdá na to, kterak ona A4 je poseta samými jedničkami
- brečím, nechce se mi odejít, brečím, nevím, co mě čeká, brečím a usmívám se....
Puberťák a dospělák
- 2010/2011; nastupuji do třídy 1.B
- překonala jsem strach ze změny a z nového kolektivu jsem nadšená
- setkávám se s výbornými Profesory a v srdci je budu uchovávat napořád
- po Vánocích se rozcházím s Danem
- rodinné vztahy jsou vrtkavé a chvíli s tátou dokonce nemluvím
- z hodin PEKu mám nervy i radost zároveň
- začínám číst povinnou četbu, a jelikož je to povinné, není mi to ani trošku sympatické
- poznávám, že už si nemohu dovolit být dítětem a že musím být zodpovědná (hlavně sama za sebe)
- vše plyne krásně a první ročník jsem zakončila velmi úspěšně – úspěšně, protože jsem prospěla s vyznamenáním a velmi úspěšně, neboť jsem šťastná za dobrou volbu a spokojená
- 2011/2012; přemýšlím o své budoucnosti – co třeba stát se novinářkou?
- opět poznávám lásku a již vím, jak chutná nenávist, a hodlám proto raději milovat
- stále sním o hudební kariéře
- jsem náladová puberťačka
- hodiny laborek nemám v oblibě a tuším, že nemám zrovna talent na přírodní vědy
- proč to musí tak strašně rychle utíkat?
- prospívám s vyznamenáním a cítím svůj duševní a morální vzestup
- 2012/2013; třetí ročník je náročnější
- velice dobře vím o státní maturitě, která se blíží, i když je ještě poměrně daleko
- žiju ráda a okamžikem
- nevěřím ve spravedlnost a jsem tím dost znechucena - alespoň v ní jenom doufám
- již znám své skutečné místo v Rodině a mezi Přáteli
- vím, na koho se mohu doopravdy spoléhat
- stydím se za své nedostatky a nechci zůstávat pouze na průměrnosti – je lepší stanovovat si vyšší cíle
- zpívání mě pořád baví
- často hledám....
- nevyhnula jsem se tanečním kurzům, tudíž bych měla umět tančit
- složila jsem svou první větší zkoušku a získala řidičský průkaz
- na levou paži si nechávám vytetovat Strom Života
- čtu více a toužím se vzdělávat
- zakládám si svůj blog a miluju psaní
- konečně jsem dospělý jedinec s mozkem dítěte, což je pro mě zatím takový ideál
- vím, že nevím
- získávám další cenné zkušenosti z cest do zahraničí
- mám ráda lidi a Jsem ráda....
A dál? Kam až? Vždyť celý Život mám před sebou! Je ale k nevíře, jak ten Čas plyne. Slibuju si, že půjdu za Štěstím po své Cestě, která bude jistě dlouhá, občas blátivá, avšak s Láskou to půjde snáz a s otevřeným Srdcem a Světlem v Duši jistě jednou naplním svůj Osobní příběh. Snad....
Komentáře
Přehled komentářů
Díky moc za oba komentáře! :-)
Komentářík :)
(Rolnin(k)a, 24. 5. 2013 21:23)
Kačul, musím Tě vskutku asertivně pochválit a taky Ti poděkovat! Vím, nejni to někdy lehký - obecné tvrzení, Ty to se mnou kolikrát taky nemáš lehký - pravdivé trvzení :-D, ale My to (spolu s dalšími - Rodinkama oběma, Klárinkou a třeba konečně i s Láskou velikou :-)) dokážem(e). A co? Stanovim tedy za obě vyšší cíl: VŠECKO!
:-) :-) :-)
Držím palce!
(x, 24. 5. 2013 20:22)
Článek je vystavěn do originální struktury, je upřímný, vtipný i dojemný.... Přeji krásnou Cestu Osobním příběhem! :)
P.S. Není dobré vůbec objevit podobné stránky, protože se snadno stávají závislostí - skloubení zábavy a tak příjemného čtení je naprosto úžasné! :)
RE:
(Káťa, 24. 5. 2013 21:53)