O kašně
Dříve, než odbije zvon,
že na věži ručičky
doběhly pro půlnoční tón,
chci nazout střevíčky.
Přestože netančím,
šla bych s Ním do kola,
unášel by mne bůhvíčím,
snad něžností, jak Casanova.
Pak z náručí vyvlékla bych se,
přes šaty nasadila pláště,
na schodech ztratila botku
malou a utíkala, nehledíc deště.
On, coby gentleman, za mnou
uháněl by – přes nádvoří, zahradou,
střetli bychom se u kašny se lvy,
kde ochutnali bychom kus pravdy.