O posledním srpnovém dni
Poslední srpnový den byl vskutku nevšední, a to nejen tím, že připadl na sobotu.
Začal poměrně brzy. Konkrétně v půl osmé, byť vlastně již v půl druhé, kdy jsme společně s Rolničkou vypínaly film a šly na kutě, přičemž Rolnička rovnou i napsala esemesku Páje k svátku. V půl osmé jsme vstaly na budíka, po mnoha nezdařených pokusech v běhu prázdnin konečně úspěšně, poněvadž jsme jednak nechtěly marnit krásný den (navíc bez rodičů!) a druhak jsme si chtěly vyzkoušet, jak v pondělí poslechneme pana budíka, aniž bychom jej okamžitě stopovaly. A vyšlo to.
Ráno jsme si tradičně uvařily kávičku, já jsem si ji osladila trochu víc, neb byla jsem ještě zklamaná z porážky Chelsea v Superpoháru, avšak za chvilku to ze mě opadlo, protože Rolnička mi ještě k tomu přichystala k snídani chleba s medem - je prostě úžasná!
Dopoledne jsme si zacvičily, já jsem opět oželela sklapovačky, Rolnička poté napsala seznam a šlo se na nákup. Já bych nejraději zašla kamsi do smíšeného zboží, ovšem Rolnička mě vytáhla do našeho městského obchodního centra, které mi, upřímně, vůbec nechybělo. Naštěstí se seznamem jde ježdění s vozíkem od regálu k regálu daleko rychleji, a tak jsme měly za čtvrt hodinky vše potřebné na vaření, které si vzala na starost Rolnička, ostatně jako vždycky (já jí pomáhám tím, že zapaluji sporák a podávám potřebné ingredience). Mně to však nedalo a dobu, při které Rolnička nepotřebovala s ničím pomoci, jsem využila k vysávání - to si beru na starost já, téměř vždy, neb mně to nevadí a dalo by se říci, kterak mě to vážně baví, poněvadž já ráda vcucávám zeleným vorwerkem věci ležící na zemi a taky se při tom bezvadně vybíjím a odreagovávám se. K obědu mi Rolnička naservírovala rizoto a k němu Kryštofy - bezvadná kombinace.
Odpoledne jsme se ani nenadály a už na nás zvonila Svatoňka (nechápu, že ještě nemá klíče), která si klasicky přinesla domácí oblečení a s sebou přitáhla i plnou tašku jídla, a proto jsme zase měly během odpoledne co jíst.
Společně se rozhodně nikdy nenudíme! Většinou si prvně popovídáme u odpolední kávy či čaje, přičemž probereme a rozebereme naprosto všechno. A vždycky se na sebe dozvídáme cosi nového, často vzpomínáme na události minulé a se zapojením fantazie si plánujeme snovou budoucnost. Jindy i zpíváme a hrajeme, ale dneska se nám příliš nechtělo, a tak jsme se rozhodly odložit naše zkoušení až na čtvrtek. Po skončení "vážného" hovoru, alespoň co se témat týká, začínáme blbnout a trošku zlobit. Náramně se bavíme, řehtáme se a je to zkrátka děsná sranda! Pro dnešek jsem, mimochodem, navrhla fotbálek. Holky se zprvu ofrněly, avšak pak souhlasily. Ony (Svatoňka a Rolňa) hrály společně proti mně, jelikož se tak pokaždé dohodneme. První zápas vyhrály ony, jenže já nikdy nehraju na jeden zápas - navrhla jsem odvetu. Tu jsem vyhrála, načež si zase ony vyžádaly další mač. A tak jsme pokračovaly a pokračovaly.... Celkový vítěz turnaje? Moje maličkost. V průběhu nelítostných soubojů jsme se smály, hecovaly a poslouchaly Robbieho. Musím říci, že Rolňa i Svatoňka to pořádně prožívaly - Svatoňku jsem snad ještě neviděla takhle zažranou a napjatou, Rolnička si své hráče dokonce pojmenovala (Richard, Leoš, Tomáš, Karel, Mařena) a neustále hýbala se stolem, což mě nechalo klidnou, neb u ní mě již nic nepřekvapí. Ženy holt musely zkousnout porážku, což zvládly za pár okamžiků. Pak jsme na videu pozorovaly pokroky Ričrda (Jendy) a hodně jsme se nasmály! Já jsem o něco později objevila malou kytarku, kterou jsem nemohla dát z ruky, leč mě blondýna (tak s trochou nadsázky obvykle říkáme Rolničce, když zrovna perlí) několikrát napomenula. Svatoňka na dnešek upekla muffiny, a tak jsme neustále něco pojídaly, pak povídaly a později jsme se přeci jen daly do zpěvu. Tentokrát jsme Svatoňce předvedly kousek, který doposud neslyšela, neboť zpívaly jsme jej s Rolničkou pouze jednou, a to při konkurzu na Edudanta a Francimora - zmiňovaný kousek jsme nazvaly "Tlustá domovnice" - složily jsme ji s Rolňou společnými silami ve dvanácti letech (Svatoňka rozhodla, že bude lepší, když budeme říkat v devíti letech). U těch pohádek jsme na moment zůstaly. Vyprávěly jsme si třeba o Sněhurce a sedmi trpaslících a rozhodly jsme, že až se sejdeme, musíme to určitě zhlédnout, poněvadž Svatoňka tuto pohádku ještě nikdy neviděla, pakliže nebudeme počítat tu hororovou verzi z kina.
Nu, a den sobotní se pomalinku přehoupl k večeru. Bylo to moc príma, ostatně jako vždycky. Tož jsme se rozloučily, Svatoňka, k našemu překvapení, stihla i přes svou rychlost (pomalost?) autobus a napsala nám, kterak dokonce čeká na zastávce - prostě famózní výkon!
Včil se u mátového čaje a zbylého muffina uculuji, bo doteď vidím ten výraz obou, Svatoňky i Rolničky, u stolního fotbálku. Boží!
Byl to krásný den. Ale zítra si to vychutnám bez budíka.
Komentáře
Přehled komentářů
Kačule, Ty jsi prostě numero :-)
Jsem ráda, že jsi taková a i Kájina.
Musím si přečíst všechny ty Tvé článečky. Jsi jako tasevnička. Článeček za článečkem :-)))))
koment(ář)
(Rolnina :), 31. 8. 2013 22:59)Jéé, moc hezké! Ženštiny moje, zas Vám musím, přesněji řečeno tedy CHCI, poděkovat ... za Vás. Bolí mi hubice a svalstvo břišní ... :)
Se z Tebe piksnu. Nebo picnu? :-)
(Tamara Koutná, 1. 9. 2013 9:24)