O vodáku (live)
Konec dobrý - všecko dobré!
V termínu od 3. do 7. června jsem absolvovala svůj první vodák v životě. A nebyl to ani zdaleka jen obyčejný vodák....
Leč je k nám nikdo nezval, přišly opět a udeřily, jako správný přírodní živel, velikou silou. Povodně. Proto se z plánovaného vodáckého kurzu vyvinul kurz turistický a mně to doposud vůbec nevadilo a nevadí, poněvadž se velmi ráda měním v turistku - tu, která se ráda kochá přírodou a má takový ten příjemný pocit splynutí s ní, a to je přeci daleko krásnější než splynout s vodou, ne?
Byť nebyl to vodák, já tomu tak budu říkat stále, protože kdoví, zda vůbec někdy prožiju skutečný vodák, a tak mohu alespoň říkat, že já už jsem na jednom vodáku byla, chápete, viďte?
Samotné počátky kurzu = chaos a zmatek. Jenomže vše má své mouchy, i toto je tedy mělo, přesto kritika a vylévání zlosti není potřeba, neb všecko dopadlo dobře, ba i více než dobře. Ubytováni jsme byli v polozaplavené loděnici (bylo to vážně dobrodružství - obzvláště s jed(i)nou společnou sprchou a vlastně i jed(i)nou společnou toaletou), na jídlo jsme chodili do místní hospůdky nebo jej nakupovat k milému Vietnamcovi, jenž nabízel mnoho zboží, myslím teď jídlo, pochopitelně, a tak hlad nás nezabil. Co se týká přírody a okolí - křivoklátské vršky a lesy jsou kouzelné! Jediné, co bych pro příště změnila, by byla rychlost a tempo chůze. Téměř jsme běželi, přičemž proč vlastně.... Možná proto, by to nedotčení jedinci měli rychle za sebou. Snad kvůli zvyklostem sportovní třídy, se kterou bylo naše béčko spjato. Nevím. Tož třeba příště.
A lidé? Opět přešla mě, alespoň zase na chvíli, má naivita a víra v dobro. Ba ne, tak úděsné to přímo nebylo, i když nejraději bych dovolila Bucíkovi, aby vyvoleným osobám rozbil tlamu, aby se stali vyvalenými..... Sportovce vždycky ctím, uznávám a chovám k nim respekt, avšak tyto - ne. Ti si u mě nezískali ani jedno. Pravda, jedno ano, veliké zklamání. Nerada házím špínu a soudím osoby nezúčastněné, jelikož nejsem z těch, přesto musím naťukat pár písmen o tom, kterak hnusí se mi chování podobného charakteru. Vím, jazyk sportovců je poněkud drsnější, avšak toto bylo přehnané, vulgární a zbytečné. Postrádala jsem rovněž jakoukoli morální zvyklost, odvahu a disciplínu, kterou bych u těchto lidí spíše očekávala. Rozzlobil mě styl jednání mladšího s dospělým a úcta k rodičům? Kdesi tatam. (Zdalipak i rodiče sami jsou stejní, když ze svých dětí nechali vyrůst rozmazlené spratky?) A jestli by měl sport samý jakkoli vychovávat silné lidi, tihle to rozhodně, bohužel, nejsou a již nikdy nebudou, protože patrně nechtějí. Postřehla jsem, že tito dovedou jen nadávat, zpít se, zhulit se, oprskle říci mamince či tatínkovi o prachy, aniž by jim bylo trošičku trapně. Humus! Mou nechuť zachránila jenom jedna duše z těch dalších mnoha, a to je sakra málo, přesto jí za to děkuju, neboť vytáhla mě z pocitu naprostého zmaru.
Toť vše. Kterak již vím - je to stále a hlavně o lidech, přičemž omlouvám se i za svůj menší soud, který může někomu jít po chuti, jinému proti srsti, ale musela jsem, abych si zase mohla uvědomit, jak jsem ráda, že znám ty Moje a že je vůbec mohu znát! Je možné, že byla bych vzata na paškál od těl sportovních, nikoliv duší, prosím pěkně, avšak asi vše už je tady možné.... Nepochybně.
Ale protože zážitky a vzpomínky na vodák jsou především pozitivní (třeba "Bucík, já a tajemství Křivoklátu") a pocit dobrý, ukončím svůj záznam o vodáckém kurzu takto: „Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“
A málem bych zapomněla! Z každého zážitku beru si velmi ráda nějaké poučení. Pro tentokrát zrovna toto: Je lepší prostě nic neočekávat. Ni to dobré, ni to špatné.
Komentáře
Přehled komentářů
Rolňo, díky pěkně! :-)
Komentář :)
(Rolnin(k)a, 8. 6. 2013 12:49)Perfektně vystižen celý náš pobyt! Nenapsala bych to lépe. Pocity mám stejný, ale jsem strašně moc ráda, že byla su tam právě s Váma, ženštiny moje! A mys(l)ím, že můžem(e) mít fajn(ový) pocit, že jsme vlastně větší sportovci, ne? :) A zážitky a příhody námi zažité ... na to se přecež nezapomíná.
RE:
(Káťa, 8. 6. 2013 13:48)