O všem, co bych měla...
Ha ha. Právě jsem si pročetla svůj nekonečně dlouhý pomyslný itinerář, jenž se týká popisu cesty, a sice udělej, vykonej, splň. Pro lepší pochopení bych to připodobnila k maminčině seznamu co koupit, kde se rovněž škrtají či fajfkují věci již zakoupené.
Ten můj seznámek je však doposud téměř nedotčený jakoukoliv, byť sebemenší stopou propisky, nanejvýš je tam patrné dokreslení šipky nebo vepsání slůvka nespěchá obyčejnou tužkou.
Vskutku - nikam nespěchám. (Ne)záměrně. Volné dny přišly zkrátka vhod, poněvadž jsem potřebovala vypnout. Lépe řečeno - přepnout. Přihlásila jsem svou povídku do soutěže, prostě ze zvědavosti, zažila jsem nervák při tisku prací povinných, poněvadž zákon schválnosti nezklamal, a tedy námět, povídky, rozbory filmů a životopis tiskl se až v Teplicích, třikrát, světe div se - dočetla jsem putování Matěje Broučka - nikdy víc, leda až u maturity, zjistila jsem, kterak mám problém zahrát svou vlastní skladbu, kdoví proč, od soboty jsem stále ve společnosti někoho, nejsem sama, a moc se mi to líbí. O malém manželství tří žen, Kamarádek, musím jednoznačně napsat, jelikož role mamky, taťky a dítka hrajeme famózně.
Zhlédla jsem Forresta Gumpa a nenápadně v tichosti brečela, slzy vyhrkly mi do očí i tehdy, když jsem slyšela, navíc i viděla hrát na klavír svou "malou" sestřenku melodii z upíří ságy, která mě sice bavila tak, že jsem u ní po chvíli usnula, avšak tohle - ta procítěnost, ta něha, ta snaha - nemělo chybu. Vzpomněla jsem si na tolik věcí! I na svého kritika, rovnou na toho nejpřísnějšího, na sebe samu. Nevím přesně proč.
Při pátrání knihovnou vždycky najdu cosi nové. Hlavně knížky. Zbožňuju tikání očí, které ani nevědí, kam hledět dříve. A ten pocit, když do rukou konečně uchopíte voňavou knihu! Tentokrát jsem sáhla po tenké, docela zachovalé knížce. Robert Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Prolistování, prohlédnutí, prolog, první kapitola... začtení a... naprosté propadnutí! Tohle by si měl přečíst každý, i páni politici, kteří nám, prosím, jako malí haranti normálně lžou!
Do školky s nima!!
---------------------------------------------------------------------------------------------------
- O všechno se rozděl.
- Hraj fér.
- Nikoho nebij.
- Vracej věci tam, kde jsi je našel.
- Uklízej po sobě.
- Neber si nic, co ti nepatří.
- Když někomu ublížíš, řekni promiň.
- Před jídlem si umyj ruce.
- Splachuj.
- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
- Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
- Každý den odpoledne si zdřímni.
- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
- Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
- Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
- A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Teď půjdu ven a budu se dívat.
Jdete taky?