Přání
Milé čtenářstvo,
neb jest dneska den sváteční – ať už se slaví práce či láska – přeju Vám!
Nevím, jak to vnímáte právě Vy, avšak já, když tak vdechuji jarní vzduch, cítím, kterak mezi stromy, květinami, ba i lidmi panuje příjemný duch, a proto je mi krásně a mám radost, v mysli sepisuji básně a s vděčností přijímám lehkost bytí. Říkám si, že paprsky hladící člověčí tváře jsou příjemné a slunko nádherně září, ovšem čas od času je jistě potřeba déšť, aby očistil ulice, lavičky a rovněž nás – naše těla i mysl – a my jsme se pak mohli protančit k nebi bez mraků, abychom svítili zrovna tak jako SLUNCE.
Nebudu Vám však nic nalhávat, momentálně se opravdu bojím, (třebaže zatím svítím), poněvadž „zkouška z dospělosti“ je bez pochyby velký mezník v životě, a proto si jej dobře uvědomuji. Krom nejistoty a těžkosti všelijakého očekávání, pociťuji pokoru a víru, kterou jsem našla jak v sobě, tak i v ostatních lidech – a tuším, že je to skutečné štěstí. Nevím, zdalipak budu mít dnes klidné spaní, jelikož zase vím, kterak nevím, na druhou stranu myslím, a tedy jsem. Má duše teď prostě trochu září, trochu prší – za obé děkuji stejně.
Inu, zítra ráno se těším na výjimečný den, jehož výjimečnost si mnozí mohou vykládat různě – já rozhodně půjdu vstříc důležitému mezníku a snad správným směrem rozšířím svůj vesmír. Každopádně se budu držet zejména Čtvrté dohody, to jsem si totiž slíbila, a dám do toho to nejlepší ze mě.
Máji, nechť láskou a mírem oplývá naše planeta Země!
Vinšuji Vám krásný DEN a ne jeden, jakožto každý jednotlivý; vždyť tolik důvodů je ke slavení!
S přáním,
Káťa
