Slova a my
Vznikají z tolika různých písmenek, přitom dávají smysl. Z těchto větších celků pak tvoříme ještě větší. Ano, řeč je o slovech. Díky slovům mají věci smysl, konkrétní pojmenování a hlavně nějaký význam. Člověk, který vymyslel slovo, byl génius!
Ovšem změna patří k životu, a tak se postupem času pochopitelně mění i ta slova. Určitě zanikají, nová vznikají, slova mohou měnit své významy (záleží i na tom, které jim sami dáme), či je úplně ztrácet.
Já mám nejraději slova krásná. Ona ta krása může spočívat v mnohém. Jednak je slovo krásné samo o sobě, totiž, že prostě je. Může navíc krásně znít a být tak třeba i zajímavé. Přidá-li se navíc slovu jakýsi vnitřní obsah – ať už je to tedy onen význam, slovo je dokonalé!
Samozřejmě, slova jsou i záležitostí subjektivní, byť co národ – to jazyk, co jazyk – to slova. Mně se vážně líbí francouzština. Zamlouvá se mi totiž fakt, že francouzština je stále francouzštinou a je pořád originální, svá, stejná a Francouzi si, dle mého, svůj jazyk sakra hýčkají. A ta výslovnost! My? Jazyk český konkrétně pro mě představuje něco tak nádherného nebo magického, že to ani tím slovem nedokážu vyjádřit! Myslím, že máme být na co hrdí a pyšní, jenomže ta „čedina“ ve škole „cool teenagery“ zvláště nebere, poněvadž dneska je „in“ hlavně ta „ájina“, třebaže je poměrně nutné ji v dnešní době ovládat (i když to jsme si taky vymysleli my sami, protože to kdysi někdo řekl a my to tím pádem považujeme za nezbytnost a možná i samozřejmost) - „btw", je to ale škoda.... Věřím, že Obrozenci by z nás asi radost neměli.
Já jsem, a vždycky zkrátka budu, průkopníkem jazyka svého, mateřského, národního – českého. Vím však, že na této větě něco pravdivého bude: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Jen bych si přála, abychom si ujasnili, že je dobré nejprve ovládat svůj vlastní jazyk, ten, kterým na nás od malička mluví naše matička a být alespoň takto oddán zemi své rodné a nebýt pytomcem, co sice ovládá jazyk anglický, zatímco má problém s pravopisem slova "pitomec", páč nevyzná se v y/i, a až poté učit se jazykům cizím, pakliže chceme.