V peřinách
Nikdy jsem neviděla oceán,
přesto jsem se v něm topila,
někdy z útesu dolů padám,
a tak mohu se odrazit ze dna.
Svět je občas velké moře
a člověk snaží se doplavat ke břehu,
život je často plný hoře,
v záchranném kruhu hledáme útěchu.
Dnes však bez oranžové vesty
vrhnu se do hlubin neznámých,
ve vodě umlčím slzy i protesty –
snad neskončím v zubech piraních.
Nevěřím, že jsi pouze jediný, ó, bože,
neb bůh ukryt jest v každém z nás,
a proto o pomoc nebudu prositi zas,
raději vyřknu jak pan Rybář: „Ó, móře!“
Jsme začátek i cíl - jsme sto let, jsme jen pár chvil.