(Wo)Men
„Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.“
Tento citát je krásný a možná proto jsem jej umístila hned na úvod, ale i jiný důvod bych pro vás měla....
Láska. Slůvko, které je toliko abstraktní, přitom každý docela dobře ví, co znamená - co znamená milovat. Stav, kdy se tělo pohybuje na zemi, zatímco hlavou je člověk v oblacích. Šťastný a hlavně zamilovaný.
Když mluvím o lásce, vždycky se nežně culím (připadám si jako šašek)! Avšak líbí se mi mluvit o něčem tak úžasném. Kolikrát jsem se platonicky zamilovala! Již tolikrát jsem milovala! Teď? Milovat je příliš silné slovo. Mám ráda svůj život a svět, mám nade vše ráda svou rodinu a přátele, to opravdu ano! Jsem i velmi šťastná, jenomže čím je štěstí bez lásky?
Nejsem rozhodně žádná zoufalka, jen si nemyslete! Třebaže srdce mám stvořené pro lásku, přestože bych si přála milovat, musím trpělivě čekat a věřím, že časem i já tu pravou lásku najdu. Každý jednou najde svou lásku života. Nebo spíše láska je ta, jež hledá? Snad ano, byť přichází sama a nežádaná. To mě přímo fascinuje. Ten moment překvapení!
Jen jedna nepříjemnost.... Dnešní muži! Co to jako sakra je? Nedávno jsem napsala takový článek o mužích. Přiznávám, bylo to mírně ve vzteku.... Nakonec jsem se jej rozhodla nezveřejňovat. Jednak by vyzněl silně feministicky, pak by mohl urazit mužské pohlaví, což vůbec nebylo účelem, přesto bych nerada ranila mužská ega a navíc jsem si uvědomila, že mužů je potřeba si vážit.
Čeho však konkrétně?! Ve vzduchu visí otazníky. Protiví se mi chování dnešních mužů! Zdá se mi, že z mužů stávají se srabi, baby, zbabělci, slaboši, lenoši (PC, TV a gaučík), závisláci (mamahotel), nesamostatní jedinci, provokatéři, rádoby rebelové a buřiči, hloupí chytráci (všeználci), bytosti netolerantní a přehnaně egoistické, ba prostě jen naddržení hlupáci. A to není dobré! Není dobré to, že si to myslím, ale myslím si to zcela logicky, neb mám oči. Nerada bych křivdila těm, kteří ještě jsou těmi Muži. I takové věru znám a tajně doufám, že onen Muž zbude i pro mě. Občas mi připadá, kterak všichni Muži jsou již dávno zadaní, přičemž já určitě nikomu do zelí nepolezu. To jako zůstanu navždycky sama?! Dost dobře si uvědomuji, že muži by mohli to samé říkat a psát o ženách, jenomže já jsem žena, tudíž říkám a píši za sebe, jako za ženu.
Hlavní problém nevidím v odlišnostech, které zajisté jsou mezi mužem a ženou. Domnívám se, že právě tyto odlišnosti mohou ke vztahu jen přispět. Jaksi to však vázne v komunikaci. V touze poznat druhého, celkový nezájem o ostatní. Moderní doba přinesla facebooky a další světové vynálezy, tož teď žijeme zejména vztahy virtuálními, byť kdekdo vám řekne, že facebook je svinstvo, přesto ho má. Takový trošku paradox. Nu, nevím. Již nežijeme v minulosti, a tedy i ženy jsou pokrokové, což, jak si všímám, mužům jaksi uniká. Tak aby jim i ty ženy neunikly! Ve 21. století silně narostl počet homosexuálních párů. Čím to? Je to jenom tím, že je to moderní? Možná. Ale snad i tím, že žena nerozumí muži, muž nerozumí ženě, přitom je nezbytně nutné a potřebné pochopení se. A proto žena miluje ženu, muž miluje muže. Dříve celá tato věc šla absolutně mimo mě, avšak dneska to dokonce chápu a rozhodně respektuju.
Celý tento (jakkoli feministický, vážný, troufalý) článek ukončím fotografiemi Mužů a s jedním velikým přáním..... jednou nade všecko milovat svého Muže, kterého si budu moci vážit a taky hýčkat!