Autorka v krizi!
Krize. Jak jste si již mohli všimnout, "krize" je momentálně dosti frekventované slůvko. To máte: ekonomická krize, partnerská krize, krize středního věku, krize morálních hodnot a další spousta krizí. Jak vím, rozkvět je střídán úpadkem, úpadek naopak rozkvětem a stále dokola. A já? Já se nyní nacházím v úpadku. V krizi! Jéééé!
Není to však ani jedna krize z výše zmíněných. Jestli existuje krize myšlení či prostě jakýsi nedostatek tvůrčího smýšlení, tak právě v těchto místech se patrně nacházím. Když už padla řeč o těch místech, možná by to celé šlo nazvat zcela jinak, snad i jednodušeji, avšak já zůstanu u té krize.
Snažím se. A jak! S láskou otevřu svůj poznámkový bloček, něžně se usadím na židli, pro navození té správné poetické atmosféry se zahledím z okna a usrkávám čaj. Nádech. V hlavě slyším malé prasknutí, složitý mechanismus je v pohybu. Nápad se šíří jako vlna. Snad myšlenka? Nápad? Cvak! A není tu zhola nic!
Řeknu vám, vytvořit cosi není tak snadné. Tedy cosi asi ano, jenomže na scéně je cosi a Cosi. Nejtěžší je pak uchopit to, po čem každý autor prahne. Náměť, návrh, koncepci, téma, nápad.
Kde ale stále brát? Už mi dávno došlo, že nejprve já musím dát, když toužím po zisku. Poté trpělivě čekat. Hned zas dát. Následně s vůlí vyčkávat. A pracně dát. Někdy to sakra bolí! A dát. Člověk pomalu ztrácí naději a myslí na neúspěch. Dát. Přestat se ptát: "Už tam budu?"
A konečně! Mohu brát. A tak je to, koneckonců se vším, nemyslíte?
Věřím, že má křivka zanedlouho stoupne opět směrem vzhůru, neb jsem v procesu dávání. Ovšem jde to pomalinku. Krůček po krůčku. Tak jen vyčkejte, prosím pěkně.
Krize autorky? Kdeže!
Krize v autorství?
TRPĚLIVOST!
??? ???