Kateřina Svobodová - Allanová

Sedím vám takhle u okna, vlastně u stolu, avšak ten stůl je u okna, a tak sedím u stolu i u okna zároveň, abyste tomu přesně rozuměli. Podstatné je ovšem to, proč vám píšu o tom, jak takhle sedím u toho stolu u okna.

Namísto žaluzií jsme totiž nově instalovali rolety, a to zatím jen do obýváku, poněvadž „žaluzie jsou blbý, děsně se na ně práší a vůbec to nevypadá hezky“ – maminka má jistě v plánu i další místnosti. O instalaci samé zmíním pouze tolik, že jsem ráda, kterak v sobotu nebudu doma.

Obhlédla jsem žaluzie u nás v pokoji. S tím prachem souhlasím, na ostatní nemám zřejmě dostatek citu k posouzení. Nadzvedla jsem žaluzie u menšího okna, které mám po ruce blíž. Byla na nich jepice! Jemně jsem ji popostrčila pryč ze spárů dvou plastikových plátů, aby si, chudinka, užila života, který je u dospělých jedinců odhadován na 1 až 3 dny. Jak kruté! Dlouho jsem si ji prohlížela a dospěla jsem k názoru, že se mi líbí mnohem více než taková vosa, jež leží rozmázlá kousek opodál, na větším okně.

Myslím, že jestli jednou něco vynaleznu, bude to jednak hubič vos, které užitečné nejsou, a pak hlavně prodlužovač života jepicím, které užitečné taky sice nejsou, ale člověk je nemá nutkání rozplácávat na okně.