Když marodím
Musím uznat, že být nemocný přijde občas vhod.
Třeba právě teď. Sedím si pěkně zavrtaná v peřině, krk obvázán voňavým šátečkem po prababičce, po levé ruce čaj a kapesníčky, po pravé ruce telefon a stopangin.
Ráno jsem se vzbudila s budíkem, avšak po došourání se do koupelny jsem musila rychle zařadit zpátečku, jelikož jsem měla pocit, že každou chvilku spadnu na zem, jak se mi zamotala hlava. Vůči Rolničce si vždycky připadám trochu sobecky - já se válím v posteli, zatímco ona jde do školy, ale většinou je mi tak špatně, že si říkám, že mi vážně nemá co závidět, leč v opačných případech - já jako studentka a ona jako marod - jí celkem závidím, zároveň však přeju brzké uzdravení.
Já, odpůrce prášků, jsem výjimečně spolykala paralen, poněvadž po zhlédnutí smějících se dětí na obalu jsem byla dostatečně namotivována k tomu vzít si jednu bílou tabletku.
Vzpomněla jsem si na doby, kdy jsme s Rolničkou marodily společně. Většinou s námi byla doma maminka či za námi přijela babička. Neustále nám chodily sahat na čelo, bylo-li potřeba, ochotně nám vyměňovaly studené obklady a měřily teplotu. Obzvláště ráda jsem měla chvilky, v nichž se babička posadila na postel, vypravovala nám pohádky a hladila nás po hlavě. S maminkou jsme pěkně pospolu sledovaly video, když nám již bylo lépe, a z kazet jsme si pouštěly Tři oříšky pro Popelku nebo S čerty nejsou žerty. Vůbec nejlepší bylo, zašla-li maminka do kuchyně a za pár minut se vracela s horkým kakaem v puntíkatých hrníčcích.
Dneska jsem nemocná úplně sama. Nebaví mě to. Zato jsem se krásně prospala a cítím se fajn. Stačila jsem mrknout na seminárku z matematiky, dokončit rozbor celovečerního filmu a napsat omluvenku do školy, že dneska nepřijdu. Včil jsem před sebou spatřila krásnou knížku, a tak si asi půjdu číst. Obvykle využívám čas, kdy jsem nemocná, daleko užitečněji. Posledně jsem uklidila byt, jindy štukuji nebo koukám na fotbal.
Museli byste mě připoutat k lůžku, abych nehybně ležela. Dříve, v dětských letech, mě to bavilo, protože jsem si užívala okamžiky strávené s lidmi, které mám ráda. Ale teď? Co já sama se sebou? Naštěstí mi netrvá dlouho, než se uzdravím. Tentokrát mi začalo být zle už o víkendu a měla jsem tak do pondělka více času se z toho dostat. Něco mi říká, kterak zítra touhle dobou mě doma neuvidíte.
Jdu si alespoň uvařit čaj proti rýmičce.
Komentáře
Přehled komentářů
Přestože nemocná, nepostrádá smysl pro humor. :)
Re: Obdivuhodné!
(Káťa, 23. 9. 2013 20:08)
Děkuji. :-)
Musím však upřímně přiznat, že třeba večer jsem byla strašně protivná, jelikož jsem nemohla dýchat, a tak mé brblání patrně působilo velmi komicky. :-D
Prostý přátelský komentář :)
(Svatoňka, 23. 9. 2013 12:58)Doufám, že už jsi konečně zmoudřela a během nemoci už nikdy nebudeš spárovat dlaždičky nebo malovat kuchyň :D Užívej si pohodu, popíjej čajíček, papej sladkosti, odpočívej a hlavně se nám brzo uzdrav! :)
Re: Prostý přátelský komentář :)
(Jepice, 23. 9. 2013 13:06)
Jééé, to je tak krásný. :-)
Provedu! :-D
Obdivuhodné!
(x, 23. 9. 2013 17:01)