Slůvko na dobrou noc
„Sním, či bdím? Je to sen? Totéž ráno, tentýž den, ale teď už jinde jsme, je to jiná vesnice...“
Na co všechno si člověk při závěrečné rekapitulaci dne nevzpomene, viďte?
Krom toho se mně nechce spát, ale říkám si co? Spát se mi co? Chce.
Jak si tak omílám průběh posledního únorového pondělí… ono vám to bylo celkem fajn!
Psát o pocitech marnosti, zoufalství a nekonečné hlouposti se mi nelíbí, ba i protiví – naštěstí však mohu zmínit stavy plné štěstí, radosti a veselí, poněvadž i k takovým jsem si dneska přivoněla a musím konstatovat, kterak je jakoby cítím doposud. Nádherná vůně!
Mimochodem – nepřestanu žasnout nad dětskou upřímností, jež mě léčí z každodenní přetvářky ze světa dospělých. Díky Jeníčkovi se stávám Mařenkou a nechávám se unášet prostým duchem a fantazií. Únik do hry nabízí očistu a svobodu v pravém slova smyslu. Kdo říká cosi o pravdivosti rolí, které ustavičně jenom hrajeme a nedokonale předstíráme, hovoří o nesmyslu. Pojďme radši tvořit, buďme zase dětmi!
Kdepak – o Rolniččiných krátkých vlasech – to zdaleka není pohádka, to je realita. Jak princezna Karolína toužila po změně a svět dovedla k proměně. Povedený kousek!
Inu, hodina s hodinou se sešla, na má víčka únava klesla, došlo mi kakao i písemka z češtiny, jsem to prostě já a nikdo jiný – jsem však tuze ráda, jelikož jsem našla…
… spoustu věcí!
Dost možná odvahu, pokoru.
I krásu ve slově, jež vyjadřuje to, po čem všichni toužíme, třebaže tiše.
LÁSKA.
Slůvko tolika podob.
Slůvko na dobrou noc.
